Výuka v podobě hudebních a filmových projektů

Roman Haas a Roman Elner vyučují na ZŠ Brána jazyků na Uhelném trhu. První zmíněný hudební výchovu a druhý především dějepis. V posledních letech kromě samotné výuky podněcují žáky i k filmové tvorbě a hudebním výkonům, kterými se děti prezentují před svými spolužáky, rodiči i bývalými žáky a veřejností. Filmy jsou promítány při Filmovém večeru (Filmovém TRHáku), který probíhá v červnu příslušného školního roku. Naposledy to bylo v kině Světozor, předtím v kině Francouzského institutu. Jde v podstatě o netradiční rozloučení žáků 9. tříd s dosavadní základoškolní docházkou. Školní koncert Uhelné jaro se koná v březnu nebo dubnu v moderním koncertním sále Pražské konzervatoře Na Rejdišti. Cílem je trochu netradičně i s humorem přivést žáky a dospělé k vážné hudbě, propojit hudby chtivé amatéry s řadou žáků školy, kteří se prostřednictvím různých ZUŠ věnují hudbě na profesionální – i soutěžní – úrovni. Jak se oběma učitelům spolupracuje a jak je vidí ředitel ZŠ Brána jazyků Petr Tlustý?  

Spolupracujete spolu mimo jiné na soutěžní přehlídce žákovských filmů „Filmový TRHák“. Jak vaše spolupráce vznikla?

Roman Haas (RH): Učil jsem dříve na ZŠ nám. Curieových. Dělali jsme s žáky projekty. Tehdy po roce 2000 to nebylo tak obvyklé jak dnes. Při jednom projektování vznikl nápad. Děti natočí film! Tolik pravěk. Po několika letech na Bráně jazyků se na podnět učitelů přesunula školní akademie Večer pod lipou z června na květen. Mně přišla škoda, že deváťáci nemají příležitost se rozloučit se školou. S kolegyněmi Evou Lukášovou a Dianou Dvořákovou a dalšími učiteli a ochotnými deváťáky jsme připravili filmy a podvečerní promítání. V malém. Jen na zeď ve školní jídelně v Mikulandské ulici. A Romana Elnera jsem poprosil, aby mi večer pomohl s dalšími učiteli spolumoderovat. Možná jsem tím nastartoval jeho moderátorskou kariéru? V posledních letech moderuje kdeco. I školní ples na Žofíně. Naši „Romanovskou“ spolupráci prohloubilo stěhování školy. V létě 2013 se sloučila ZŠ Brána jazyků s matematickou ZŠ na Uhelném trhu. Roman má totiž pořád nějaké nápady.

Roman Elner (RE): Zahrnul jsem Romana námětem, že by se filmový večer mohl konat v důstojnějších podmínkách. Když budeme mít žákovské filmy, promítněme je v kině. Pronajali jsme si se souhlasem pana ředitele Petra Tlustého kinosál Francouzského institutu. V obavě, abychom ho zaplnili, jsme z TRHáku udělali soutěžní přehlídku filmů žáků 9. tříd a nesoutěžní přehlídku žáků 8. tříd. A tahle obava se nám „vymstila“. Každý rok jsem řešil, jak vtěsnat do kinosálu všechny zájemce. Proto jsme se před rokem přestěhovali do většího sálu kina Světozor. Plánování TRHáku v roce 2014 nás dva stmelilo, každý si našel v projektu role, ve kterých je nejschopnější.

Jak se vám spolu pracuje? Jak probíhá vaše komunikace?

RH: Osobně se sejdeme. Nebo si píšeme. Nebo voláme telefonem. Já radši volám, Roman je spíš psavec. Už se za ty roky známe a na všem se dohodneme. Každý přichází s nápady. Projekty ale nestojí jenom na nás dvou. Třetím důležitým členem týmu je Eva Lukášová. Připravuje s dětmi pozvánky. Má na starosti výtvarnou stránku projektů a další témata. Je neuvěřitelně zručná. Je to dříč, jen není tolik na očích. Teda moc nechce být.

RE: Projekty plánujeme s předstihem. Někdy sotva skončí aktuální ročník a už druhý den vršíme nápady na akci za rok. Plánování se neobejde bez schůzek mimo výuku, i v restauraci, nebo o víkendu ve škole, když je třeba. Snažíme se „nepodlízat“ nastavenou laťku a úroveň a spíš všechno rok od roku do detailu vylepšujeme. Jenom společně v triu s propojenými schopnostmi jsme tým, jako jednotlivci bychom žádnou z našich akcí nedovedli zrealizovat.

Dokážete se na všem v klidu shodnout, nebo dochází někdy i k ostřejší výměně názorů? Kdo první ustoupí?

RH: Zatím jsme se vždycky shodli. Když se příslušná akce blíží, když jsme v nějakém skluzu, tak jsme samozřejmě nervóznější. Párkrát se i „porafeme“. Ale vždycky si to následně vyříkáme. Přistoupíme na rozumné argumenty toho kterého z nás. Roman je asi větší přítel kompromisů, ale o to víc se někdy dokáže „kousnout“.

RE: Rok od roku je to náročnější.První ročníky akcí jsme připravovali ještě amatérsky, v euforii. Teď už vše bereme závazněji, profesionálněji. Takže různé dílčí změny nebo novinky dlouho rozebíráme, když přijde někdo s nápadem, tak se ho leckdy nechce jen tak vzdát a vidí ho v tom lepším světle. Rozhodný argumentovaný protinázor bývá prospěšný. Jsme kamarádi, tak to není boj rotvajlerů.

Můžete se čtenářům v krátkosti představit? Co byste prozradili jeden o druhém? Čeho si na sobě nejvíce vážíte a co vám někdy třeba vadí?

RH: Spíš radši promluvím o druhým Romanovi než o sobě. Roman je introvert. Dlouho jsem tomu nevěřil. Líbí se mi, že překonává i sám sebe. Že se hrne do věcí, které v životě nedělal. Chce si je zkusit a dopadá to různě. Má spoustu nápadů, potřebuje ale povzbuzovat, aby je zrealizoval a dokončil.

RE: Nejsme odborníky na natáčení filmů, ani pro naše žáky nepořádáme žádné filmové kroužky. Roman umí děti motivovat, pomáhá jim dotahovat natáčení do finále. Umí systematicky pracovat. Drží neúprosně termíny i slovo. Chová se profesionálně a zároveň kamarádsky. Jsme vrstevníci, ale jinak jsme povahově i zájmy docela různorodí.

„Filmový TRHák“ je asi ojedinělý. Co je na něm podle vás nejlepší? Čím je pro žáky prospěšný?

RH: Děti i rodiče se na Filmový večer těší.Zajímá i bývalé žáky. Je to událost, která spojuje školu a přináší nezapomenutelné zážitky. Vytvořené filmy trvají celkem asi hodinu. Natočit film je spojené se spoustou práce. Deváťáci se přípravě Večera věnují od dubnových přijímaček. Někdo natáčí a stříhá poprvé v životě a potom vidí výsledek práce na plátně.

RE: Film je nějaký hmatatelný výsledek práce dětí. Mohou ho prezentovat před rodiči, spolužáky, učiteli. A to v profesionálním prostředí moderního kina, na plátně. Dnešní doba je audiovizuální, žáci mají neuvěřitelné technické možnosti a zároveň schopnosti. Učím dějepis, líbí se mi, že ve filmech je zakonzervována podoba školy, tváře dětí. Povedené filmy přihlašuji i do filmových soutěží. Filmový večer má podobu Oscarů a Lvů, předáváme při něm ceny. Je ale hlavně humorným rozloučením žáků s uplynulým školním rokem a příjemným setkáním s rodiči i žáky.

Jaká témata se v natáčených žákovských filmech často objevují? Zasahujete dětem do obsahu filmů, usměrňujete je?

RH: To je různé. Dětem témata nenutím. Přichází s vlastními nápady. Nemáme žádné jednotné téma ročníku. Motivuju, radím jim a hlavně dohlížím, aby natáčení postupovalo. Aby dodržely domluvené termíny a aby dotáhly vytváření filmu do konce. Někdy je potřeba ho i několikrát upravovat. Aby byl koukatelný a mělo cenu a smysl ho promítnout na plátně. 

RE: Roman je hlavně motivátorem. Někdy spolu vedeme debaty, jestli ponechat nebo neponechat ve finálním žákovském filmu některou spornou scénu, spojenou třeba s násilím. Natáčíme každoročně i učitelský film. Žáci točí filmy s tématy ze školy, z jejího okolí, ale vyjedou třeba natočit film v partě do přírody na chalupu. Výsledné filmy mají tak 1-10 minut. Měli jsme už žánrově muzikál, pohádku, horor, sci-fi, akční film…

Máte představu, jak současná výjimečná situace ovlivní natáčení letošních žákovských snímků?

RH: Bohužel se letos Filmový večer nebude konat. Budeme ho rušit. Je určený hlavně deváťákům. Pro ty budou ale po návratu do školy tématem číslo jedna přijímací zkoušky na střední školy. Děti připravují a natáčí a stříhají filmy i mimo výuku, je to časově náročné. Deváťáci se natáčení věnovali po dubnových úspěšných zkouškách, kdy jejich vrstevníci na jiných školách měli už celkem volno. Letos je kvůli epidemii všechno jinak, změnily se priority. Nejbližší filmový večer proběhne až v červnu 2021.

Pořádáte i další projekt, žákovský koncert vážné hudby Uhelné jaro. Jak se na něj připravujete v současných ztížených podmínkách?

RH: Koncert měl proběhnout ve čtvrtek 19. března.Připravovali jsme ho od podzimu. Trochu těžce jsem se s tím smiřoval. Kvůli epidemii ale radši koncert bez náhrady rušíme. Připravený program necháváme do dalšího školního roku.

RE: Nebylo reálné, abychom našli odpovídající náhradní termín, a nebylo reálné, abychom se po týdnech přerušené školní výuky těsně před koncem školního roku vrátili k nacvičování koncertního programu a předvedli ho v odpovídající kvalitě.   

Oba Romanové učí na stejné škole, a tak nás samozřejmě zajímalo, jak je vidí ředitel školy Petr Tlustý.

Můžete, prosím, v krátkosti něco prozradit o učitelích Romanu Haasovi a Romanu Elnerovi?

Petr Tlustý (PT): Roman Haasučí i na pražské církevní ZUŠ Harmonie a skládá vážnou hudbu. Roman Elner pracuje v archivu Univerzity Karlovy. I přesto nachází oba čas a věnují se z vlastní iniciativy žákům i prostřednictvím několika školních projektů.   

Čeho si na nich ceníte?

PT: Oba jsou schopní, možná všehoschopní. Mají nápady, energii, nadšení. Propojují svět školy s okolím. Dokáží si sami zařídit všechno potřebné kolem jejich projektů. Žáky jejich projekty baví, od nich i od rodičů mám na Filmový večer i na Uhelné jaro pochvalné ohlasy. Oba umožňují žákům ukázat nám dospělým, že děti mají řadu schopností a čekají jen na příležitost, kde je projevit.