Sborový zpěv přináší velké dary, které s člověkem zůstávají celý život, říká Michaela Ditrichová z Malostranského gymnázia

„Karanténa už nás nebaví,“ začíná vzkaz na facebookovém profilu pěveckého sboru Josef. A po známém protestsongu o přicházející svobodě Freedom Is Coming v podání členů souboru následují jejich povzbudivá sdělení.

Všechna jsou určena sbormistryni Michaele Ditrichové: „Chtěli jsme poděkovat za skvělé vedení sboru, za vaši trpělivost a podporu v šíření dobré nálady a pozitivity… za všechen čas, co jste s námi strávila, za všechnu práci, kterou jste do nás vložila…“ Výmluvnější pochvalu za odvedenou práci byste asi jen těžko hledali.

Sbor Josef Malostranské základní školy a Malostranského gymnázia založili v září roku 2010. A to především pro mladé lidi, kteří chtějí zpívat, ale nemají čas chodit do profesionálních těles. Repertoár zde podřizují chuti zpěváků, ale i typům vystoupení. Zpívají všechno, co je hezké, nebo díky čemu se posunou dál. Populární písničky, tradicionály, spirituály, vážnou muziku či lidovky.

„Už tři měsíce jsme s dětmi nezkoušeli. Přitom jsme byli na konci února téměř dokonale připraveni na březnové soutěže (Gymnasia cantant, Mezzochori) a na festival Rolničkové svátky písní. Je mi smutno, že soustavná drobná práce se najednou ocitne ve vzduchoprázdnu,“ prozrazuje profesorka Ditrichová.

V Josefské na základní škole a gymnáziu učí český jazyk, hudební výchovu, tvůrčí psaní a literární seminář. „Když jsem sem před jedenácti lety nastoupila, začal se tu rodit pěvecký sbor. Už v druhém roce jsme se stali tělesem se jménem, se sborovým oblečením a s pravidelnými zkouškami. Náš pan ředitel je velký milovník kolektivního zpěvu a já jeho přání mít ve škole sbor vyhověla. A jsem ráda. Josef se stal mou významnou součástí. Sama jsem dětství a mládí v souboru strávila a moc dobře vím, že krom usilovné práce přináší společný zpěv velké dary, které s člověkem zůstávají celý život. Poslední rok mi s vedením pomáhá studentka JAMU Zsófia Moravcsíková.“

Josef je mládežnické těleso. Měl nejprve asi dvacet členů, v posledních letech se ale počet ustálil na pětatřiceti až čtyřiceti. Několik sboristů chodí na zkoušky už jedenáct let a pomalu dokončují vysokoškolská studia, ale jádro tvoří děti z druhého stupně základní školy a z nižšího i vyššího gymnázia. „S kluky má problém mnoho sborů. Pro ně někdy bývá trapné zpívat. Když se ale najde silná sebevědomá klučičí parta, pak je vyhráno. A my ji naštěstí zrovna teď máme.“

Do Josefa může vstoupit každý, žádné talentovky se nedělají. Soubor nejprve vystupoval jen na akcích školy. Ke školním vánočním koncertům, k imatrikulacím a k rozličným školním slavnostem se však postupně přidávaly soutěže, zpívání při mších, svatbách, na koncertech vlastních i na těch s dalšími sbory. Příležitostí ke zpívání je skutečně mnoho.

„Kdo někdy zpíval ve sboru, ten ví, že to člověku úplně změní život. Zpěv sám o sobě nás mění. A když pak tvoříte krásu společně s dalšími dvaceti, třiceti, čtyřiceti lidmi, vznikne euforie a štěstí, jež jsou nesdělitelné,“ uzavírá sbormistryně Ditrichová.

Foto: Archiv Sboru Josef